Svítání

9. srpna 2018 v 15:38 | Moorwet |  Poezie

Svítání


Žiji pro tento okamžik
Pro chvíli nejvzácnější
Procitám a usínám
Směji se a pláču
Přesto jsem to stále já

Čas je jen pouhé zdání
Když se podívám do nitra
Cítím a vím
Dotýkám se a sním
Proto jsem to stále já

Vlny se tříští o útes
Vítr je mocně ohýbá
Slunce mě oslepuje
Luna mě chladí
Stále jsem to já

Pak jsem našla tebe
Ptáci ustali v letu
Hvězdy se usmívaly
Květiny zpívaly
To vše díky tobě

Pokud kdy měla láska nějaké jméno
Bylo to jméno tvé
Odraz mé tváře ve tvých očích
Horkost tvého dokonalého těla
Ty vlahé rty co mě líbaly

Když jsi odešel
Zbyla jenom zima
Pláč
Stesk
Prázdnota
Bolest
A má věčná touha po návratu do tvého náručí

Není kam se vrátit
Protože můj domov jsi byl ty
Přesto tu stojím s hlavou vztyčenou
V nitru volám tvé jméno
A čekám
Stále pouze čekám
Musím to dělat
Slíbila jsem ti to
Až se sejdeme znovu
Budeme jiní
Ale budeme to my
Pak už nás nic nerozdělí
Neboť mi nikdo a nic nemůže vzít mě samotnou

Má jediná lásko
Kráčím ve tvých stopách
Vím vše co zatím vědět mám
To mi stačí
Sejdeme se znovu
Pak nás už nerozdělí

Věř
Neboť
Věřím já

Miluji tě

Tvá jediná





 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama