Tetovaná duše

10. srpna 2018 v 12:14 | Moorwet |  Poezie

Tetovaná duše


Píseň hořících pochodní
Smrákání se a kolo času
Zvuk flétny láká k zahálení
Přesto doufá v prozrazení

Zpěv nočních motýlů
Východ slunce na obzoru
Průvod kráčí noční pouští
Beze strachu z odhalení

Jeden den
Jedna noc
Jeden sen
Jedna vášeň

Stejný příběh psaný z více úhlů
Stará sága na úsvitu dějin
Co se vlastně opakuje?
Co končí?
Co začíná?
Co je to za nádhernou vůni, která mě i ve snech provází?

By si to ty.
Byla jsem to já.
Byl to náš příběh psaný touhou, láskou, bolestí, zoufalstvím i věčnou nadějí.

Vepsal ses mi hluboko pod kůži
Tetoval jsi mou duši na věky věků
Mé srdce si hýčká i tu nejmenší vzpomínku na tebe jako poklad nejcennější.

Můj jediný skutečný příteli, pověz mi vše.
Dej mi, prosím, odpověď na každou z mých palčivých otázek.

Čí to byla vina?
Kdo byl ten co odešel?
Kdo zranil srdce nejkřehčí?
Kdo plakal a kdo se pak smál?

Chci to vědět.
Musím to zjistit.
Najít odpovědi.
Rozluštit tuto záhadu.
Projít labyrintem.

Dívám se sice vzhůru, ale nikdy to není dostatečně vysoko.
Nořím se do hlubin času, ale nikdy to není dost hluboko.

Ptáš se?
Ptám se?

Vždyť si stále nosíme jeden druhého ve svých srdcích!
Nebo je to jenom klamný úsudek?
Je to jen další hloupá lest studeného vesmíru?
Je to nejcennější zároveň tím největším zklamáním?

Kéž bys tu mohl být se mnou.
Kéž bych se mohla schovat do tvého náručí.
Kéž bys mě políbil do vlasů jako tenkrát.
Kéž by to nebyla jen prázdná slova.
Kéž by první dotyk našich dlaní mohl všechno změnit.

Ať si pochroumaný čas plyne dál.
Ať hurikán řádí dál nad Zemí.
Ať mraky bez přestání zahalují pohled nevědoucím.
Ať se stane kdykoli cokoli.
Já tu budu stát.
To já tu budu čekat.
To já budu věčně doufat.
To já se budu ptát.
Protože vím, že pouze a jen ty jsi odpovědí na všechny mé otázky.
Ty jsi ten klíč, co všechny brány vědomí otvírá.
Ty jsi důkaz toho, že nekonečné toulání se má opravdový smysl.

Až mě znovu dlouze políbíš, vše pochopím v tom jediném okamžiku.
Až mě najdeš.
Až tě najdu.
Až se bouře na moři utiší.
Až se poušť stane matkou všech květin.
Ty jim dáš vláhu, aby mohly v klidu vzkvétat a dopracovat se k absolutní dokonalosti.

Jsi NÁDHERNÝ, nejen podle jména.
Jsi POSVÁTNÝ, nejen dle prastarých svitků.
Ty jsi všem dal možnost pohnou skálou nejpevnější.
Ty jsi byl ten kámen úhelný.
Dnes už to vím.
Bez tebe by nebyl svět tím, čím je.
Ať v tom dobrém, tak v tom špatném.
Zasadil jsi malinké cedrové semínko a to vyrostlo ve strom nejvyšší a nejsilnější.

MÁ JEDINÁ, PRAVÁ LÁSKO.
Dnes už je mi jasné mnoho, přesto stále nechápu, proč už nemůžu usínat ve tvém pevném, hřejivém náručí.

PROČ?
NEBO?
PROTO?











 

Spojení

9. srpna 2018 v 15:40 | Moorwet |  Poezie

Spojení



Byla jsem
Jsem
A vždy budu

V každém mém nádechu a výdechu
Se nachází má touha
Blíž a blíž
Výš a výš

Není kam spěchat
Když je věčné plynutí jistotou
Ty jsi můj odraz
Mé zrcadlo
Můj nejlepší přítel
Můj milenec
I můj král

Stále po tobě toužím
Se stejnou silou jako poprvé
Nikdy na tebe nezapomenu
Prostě to není možné

Když usínám
Modlím se za sen o tobě
Přinesl jsi mi vše co jsem kdy potřebovala
Vše co jsem chtěla
Vše po čem mé srdce duše mysl tělo i duch zatoužily

Není větší lásky
Nikdy tu nebylo silnější spojení
Ty
My
Absolutno

Střetnutí nevyhnutelných protikladů
Spojení dvou nádherných milujících duší
Vždy když myslím na tebe
Mé nitro se probouzí
Mé vědomí se plně soustředí i na ten nejméně podstatný detail existence

Dal jsi mi to nejvzácnější
To co mi nikdy nikdo nemůže vzít
Ty jsi byl můj ráj
Můj ostrov kde nebylo samoty ani strachu z prázdnoty

Kam bych se jinam mohla vrátit
Než zpět k tobě
Ztrácím a nalézám
Přesto vím že mě provázíš na každém mém kroku
Vážíš má rozhodnutí
Ale nesoudíš mé ukvapené soudy
Jsi můj pevný útes i síla vlny tříštící se o něj
Přichází a odcházíš
Se stejnou pravidelností a vytrvalostí přílivu a odlivu
Jsi mým oceánem
Kde se všechny naše vzpomínky mísí v jediné

To na čem mi skutečně záleží
Je pečlivě ukryté v nikým neprobádané hlubině mé věčně milující duše
Nic není zbytečné nebo navíc
Vše vždy bylo je a bude
Takové jaké být má
Proto nepláču ani neteskním
Bylo by to hloupé a povrchní
To víra v lásku a její věčné naplnění mě činí silnější a silnější

Až se znovu dotknu tvé nádherné tváře
Pak slunce políbí lunu
A spojení se stane dokonalým
Pak přestanu pouze snít
A můj největší sen který mě celou věčnost provází
Se stane skutečností
Protože co je mé je tvé
A co je tvé je mé
To jediné podstatné
Je víra cit a touha
Ty řídí naše kroky
Jimiž se blížíme jeden k druhému
Najdu tě
Vím to
Najdeš mě
Víš to
Vědomí jistoty je příčinou i následkem
Odrazem i stínem
Mlhou jenž je závojem
Co se odkryje v ten samý okamžik
Kdy si znovu pohlédneme do očí
Zůstávám stejná i když se vše okolo změnilo
Vím že stejný jsi i ty
Líbám tě ve vzpomínkách
Pak políbím tě znovu
Ať už při nás hvězdy budou stát či ne
Náš osud máme ve svých vlastních rukách
Za úplňku tě políbím tak jako tenkrát
Ty mi pak dáš všechnu lásku která nás kdy pojila
Nezapomněla jsem na tebe
A ani ty jsi nezapomněl na mě

Dotýkám se duší svou duše tvé
Jsi jediný a já chci abys to vždy věděl
Jeden a jediný
Jako tehdy tak i teď
Věř že já jsem ta co vždy vytrvá








Kam dál

Reklama